|
Z posledních desíti let si nejvíce vzpomínám - a svým způsobem se stydím to
říct - jak sedím v nějaké díře za jevištěm, hledím do stropu na ty hnusný
akustický kachličky maličkýma dírkama a myslím si: "Panebože, někdo vydělává
ročně miliony na těch příšernejch kachličkách, který vypadají po každý kapele,
která tady bude hrát." Byl to opravdu neustále jenom pokoj, auto, auto, pokoj,
pokoj, jeviště a auto. Peter Buck v roku 1991
|